Poznámky na téma Syriza

Posted by Přátelé komunizace on 26.2.2015 · Napsat komentář

Pět poznámek, které chtějí uvést na pravou míru ideologicky nejpolarizovanější reakce na vítězství Syrizy v Řecku. Především pro ty, kdo nejsou z Řecka, je napsal Ady Amatia a vyšly na webu Mute.

1) Syriza nezvítězila díky Tsiprasovu „charismatu“ nebo proto, že by ovládla populistický politický diskurs. Rovněž nezvítězila v rámci vzestupu sociálních bojů.

Tsipras ani většina vedoucích členů Syrizy nejsou nijak zvlášť strhující řečníci. Syriza rovněž není „masová strana“, jakou byl PASOK v 80. letech 20. století.

Vítězství Syrizy není výsledkem toho, že by podporovala úspěšná a silná hnutí, nýbrž výsledkem slabosti těchto hnutí, která však není její vinou. Hnutí neoslabila rekuperace ze strany Syrizy. Příčiny jejich slabosti je třeba hledat v charakteru hnutí samotných, který je odrazem forem, jichž kapitalistická krize v Řecku nabrala.

Po celou dobu, když už došlo k nějakému odporu vůči restrukturalizaci, pak spočíval v mezitřídních a vnitřně rozporuplných hnutích se silně demokratickými požadavky a občansko-nacionalistickými tendencemi. Zároveň boje na pracovištích byly jen chabé. Hnutí se tak potácela mezi oslovováním neoblomného státu a rozvíjením forem ekonomické sebeorganizace, které povětšinou slouží k přežití. Vedle těchto hnutí propukaly nepokoje na jejich podporu, ale také v rozporu s nimi, avšak nebyly na nich nezávislé jako v prosinci 2008.

Po volbách v roce 2012 přišel pocit naprosté porážky. Vláda Nové demokracie (ND) a PASOK rozpoutala intenzivní zákonné i nezákonné represe proti všem, kdo chtěli znovu něco začít, a velmi násilné smrtonosné útoky proti imigrantům (za pomoci Zlatého úsvitu). ND dokonce v jednu chvíli vítězoslavně hlásala, že stará „hegemonie levice“ (myslela tím stávky, okupace a pouliční bouře, které stát v uplynulých 30 letech „připustil“) skončila.[1] Jenže každodenní život se dál zhoršoval a objevila se prudká reakce proti vládní politice, která se mohla vyjádřit jen prostřednictvím voleb.

Syriza byla velmi aktivní v hnutí okupovaných náměstí, ale také v těch sousedských shromážděních, která byla jejími výhonky. Její úlohou v těchto shromážděních bylo vést kampaň proti vlastnické dani spojené s poplatky za elektřinu,[2] mobilizace proti privatizacím a nějaké ty vývařovny polévek. Vrcholem sousedských shromáždění však ve skutečnosti byl podzim 2011 a už v první polovině roku 2012 shromáždění ochabovala. Syriza rovněž podporovala hnutí proti těžbě zlata na Chalkidiki,[3] okupace ERT (veřejnoprávní televize)[4] a spoustu dalších lokálních kampaní, ale bylo by chybou domnívat se, že Syriza byla jejich motorem nebo že ji lidé volili proto, že tato hnutí sílila. Opak je totiž pravdou. Syriza nabývala na síle souběžně s tím, jak „povstalecké“ i na požadavcích založené „reformistické“ složky těchto kampaní pozbyly většinu své energie. Syriza představovala naději, že by se situace snad mohla trochu zmírnit.

Protiúsporný diskurs Syrizy není ani zdaleka tak radikální, jako byl diskurs PASOK v 70. a 80. letech 20. století, kdy se mluvilo o výrobní samosprávě a socializaci průmyslu. Syriza sice podporovala samosprávné iniciativy jako VIOME,[5] ale ve volbách aktivně neprosazovala program znárodňování nebo samosprávy. Tuto skutečnost je třeba chápat historicky a nikoli jako jakýsi deficit „radikality“. Koncem 70. let 20. století totiž existovalo silné, zdola organizované dělnické hnutí v továrnách. Dnes nic takového není.

Navzdory neradikálním řešením nabízeným Syrizou ji volila dokonce i velká část anarchisticko-antiautoritářských kruhů. Pro některé za tím stálo přání získat prostor k nadechnutí, dostat krajní pravici od moci a dosáhnout lepšího zacházení s anarchistickými vězni (jakkoli „reformisticky“ a tudíž formálně nepřípustně to může znít), a to ve chvíli opadnutí bojů a v kontextu vysoké míry policejní represe. Na základě lidsko-právního diskursu Syriza vedla kampaň za práva imigrantů a vězňů[6] a na podporu Romanosovy hladovky.[7] Její členové často hájili anarchisty u soudu.[8]

Většina z těch, kdo volili Syrizu, naivně neoslavují, ale jsou opatrní. Většina ví, že situace se zase tak moc nezlepší a že je tu velká šance, že dojde ke kompromisu nebo ke katastrofě. Ale také nemohou ani cítit politiky, kteří právě přišli o moc. Každý den od rána do večera po celých uplynulých 5 let poslouchali řeči o této hrozící katastrofě, kterou se ospravedlňovala radikální devalvace práce a života.

2) Nepřeceňujme podíl hlasů „maloburžoazie“ na vítězství Syrizy

Když čtete třídní analýzy řeckých akademiků, mějte na paměti, že v levicové části řecké akademické obce je dominantní třídní teorie poulantziánská (odvozená z teorií řeckého marxisty Nicose Poulantzase) a „maloburžoazii“ definuje velmi široce.

Zde je analýza socioekonomického pozadí voličů a přesunu voličů v posledních volbách (vyšla 1. února 2015 a data novinám To Vima poskytnula Kapa Research).[9]

Pozoruhodné na této statistice je, že nejvyšší procento voličů měla Syriza mezi nezaměstnanými, nejnižší mezi podnikateli a přetáhla voliče všem dalším stranám. Jedná se však jen o malé rozdíly a vztah mezi společenskou a ideologickou pozicí není prostý ani nezprostředkovaný.

Povolání	Zaměstnanciveřejného sektoru	Zaměstnancisoukromého sektoru	Živnostníci	Podnikatelé	Zemědělští dělníci/farmáři	V domácnosti	Důchodci	Nezaměstnaní	Studenti	Jiní	Celkem
SYRIZA	38,4	34,3	37,8	30,8	39,8	35,6	31,6	43,4	38,7	43,1	36,34
NOVÁ DEMOKRACIE	26,9	26,7	26,7	37,5	27,7	34,8	33,3	17,3	19,8	20,3	27,81
ZLATÝ ÚSVIT	5,8	7,5	5,9	9,2	5,4	4,6	4,6	11,0	5,3	6,3	6,28
PASOK	4,5	2,8	3,4	3,5	5,8	4,7	8,0	3,3	3,2	3,5	4,68
TO POTAMI	6,3	8,4	6,4	7,5	5,2	5,2	4,3	4,7	9,3	5,1	6,05
KKE	5,1	5,4	5,1	3,1	4,5	5,4	6,2	5,7	6,1	7,7	5,47
ANEL	4,0	5,7	5,6	0,7	1,4	4,3	4,5	5,3	7,4	1,9	4,7
KIDISO (G. PAPANDREOU)	2,0	2,0	3,0	3,1	3,8	1,0	3,4	1,7	2,3	3,5	2,46
JINÉ	7,0	7,2	6,2	4,6	6,5	4,5	4,1	7,6	7,9	8,6	6,13
CELKEM	100	100	100	100	100	100	100	100	100	100	100

Přesun	SYRIZA	ND	ZLATÝ ÚSVIT	PASOK	TO POTAMI	KKE	ANEL	LAOS	DEMOKRATICKÁ LEVICE	JINÉ	CELKEM
SYRIZA	89,7	8,6	10,7	24,4	20,5	20,7	24,0	7,6	34,8	25,2	36,34
NOVÁ DEMOKRACIE	2,6	86,4	15,3	12,5	20,8	2,4	14,7	50,1	6,8	9,8	27,81
ZLATÝ ÚSVIT	0,4	0,5	62,1	0,2	0,4	0,5	0,9	1,5	0,0	0,9	6,28
PASOK	0,5	0,5	0,5	45,9	5,6	0,7	0,4	0,0	9,5	1,3	4,68
TO POTAMI	1,9	1,5	1,4	2,3	47,9	1,9	3,1	3,0	22,4	8,5	6,05
KKE	1,3	0,2	0,9	2,1	0,2	69,3	0,2	0,3	0,9	4,1	5,47
ANEL	1,8	0,9	5,4	1,4	1,3	0,1	47,1	18,2	1,4	4,9	4,75
KIDISO (G. PAPANDREOU)	1,6	0,6	0,5	10,2	2,6	1,9	2,9	0,0	7,2	3,4	2,46
JINÉ	0,3	0,8	3,3	1,1	0,6	2,6	6,7	19,3	16,9	41,9	6,13
CELKEM	100	100	100	100	100	100	100	100	100	100	100

3) Syriza spolupracuje s pravicí, protože neměla na vybranou.

Respektive měla jen omezenou volbu, jež by korespondovala s její programovou prioritou, kterou je tvrdý postoj proti šetření uvaleného v rámci záchranné dohody a dožadování se restrukturalizace dluhu.

Jedinou další levicovou stranou, která měla v parlamentu nějaká křesla (PASOK a strana George Papandrea se samozřejmě nepočítají), byla Komunistická strana Řecka (KKE). Stalinistická tradice této strany znamená, že od jejího „očistného“ zformování v roce 1990 nikdy nespolupracovala s žádnou jinou levicovou organizací. Většinou se ani nepřipojuje k masovým demonstracím a preferuje své vlastní demonstrace na jiných místech. KKE historicky odmítá členství Řecka v EHS/EU a Syrizu považuje za největšího nepřítele. Do koalice by s ní nikdy nešla.

Další možností se mohlo zdát To Potami. Jedná se o novou umírněnou liberální stranu, která je proti korupci a prosazuje „posílení zákonů a institucí“, odpovědnost, meritokracii, příležitosti pro soukromé podnikání, napojení vysokého školství na potřeby byznysu, sociální podnikání, sociální zabezpečení při rozpočtové odpovědnosti. Rozhodně tedy netíhne k levici, ale k Syrize má blízko ve věcech, jako je sekularismus. Jenže To Potami je proti deklarovanému záměru Syrizy nedodržet „národní závazky“ plynoucí za záchranné dohody. Před volbami nechalo To Potami otevřenou možnost vstupu do koalice s Novou demokracií a PASOK, což ANEL jednoznačně odmítali. To Potami rovněž nemá jasný postoj k těžbě zlata na Chalkidiki, proti které se Syriza i ANEL tvrdě staví. A konečně ANEL i To Potami prohlašovali, že spolu nikdy nebudou spolupracovat v jedné koaliční vládě.

4) Nezávislí Řekové jsou protiúspornou odnoží Nové demokracie

Nezávislí Řekové (ANEL, Ανεξάρτητοι Έλληνες) jsou pravicová nacionalistická strana, která je proti úsporným opatřením. Jejich stranické vedení z větší části sestává z přeběhlíků z Nové demokracie (ND), kteří odešli, když ND začala podporovat záchranné dohody. Jenže tendence, která je dnes v ND dominantní, je rovněž krajně pravicová a v některých případech nemá z genealogického hlediska zase tak daleko od Zlatého úsvitu. ANEL jsou tak součástí širšího posunu řecké pravice doprava. Každý, kdo zná pověst jejich vůdce Kammenose, diagnostikuje tento posun spíše jako oportunistický než ideologický.

V roce 2012 ANEL zaujali tvrdý postoj proti přistěhovalectví, ale zdá se, že ho zmírnili, když zjistili, že takto se od ND a ZÚ neodliší a když se jejich potenciální spolupráce se Syrizou začala reálněji rýsovat. Od té doby už ANEL nemluví ani tak o přistěhovalectví jako o úsporných opatřeních a národní suverenitě. O přistěhovalectví toho v jejich nejnovějším programu moc nenajdeme. Mají antiimperialistický, semikonspirační diskurs, který se oficiálně snaží odlišit od antisemitismu tím, že na titulní stránce skládají hold obětem holocaustu, což samozřejmě nemusí nic znamenat. Tento diskurs byl dominantní u konzervativní části hnutí okupovaných náměstí.

Předák strany, Kammenos, učinil následující předvolební prohlášení o podmínkách ohledně přistěhovalectví, které si strana bude klást pro vstup do koalice se Syrizou. Snažil se působit trochu umírněněji než ND a ZÚ, ale pořád jeho sdělením bylo, že imigranti musí odejít:

Co se přistěhovalectví týče, [Kammenos] řekl, že v době, kdy zastával úřad ministra námořnictva, ani jeden jediný člověk nepřišel o život a dodal, že život lidské bytosti „je stejně cenný, ať už je tato osoba kýmkoli,“ a zdůraznil, že „ilegální přistěhovalci musí dostat – bez násilí a bez logiky stylu Voridise [krajně pravicový člen Nové demokracie] a Zlatého úsvitu – možnost odstěhovat se někam jinam, kde by mohli žít, protože tady to nejde.“

Zdůraznil, že je třeba uplatňovat mezinárodní právo a že by je Turecko mělo přijímat zpátky, „nebo zrušíme Dublin II a dáme imigrantům dokumenty, ať mohou odjet do západní Evropy.“[1]

Je pravděpodobné, že stanovisko ANEL k přistěhovalectví získá na hlasitosti, jestli se a až se Syriza pokusí prosadit nějakou legislativu ohledně práv a občanství imigrantů. Ale Syriza se tomu právě z tohoto důvodu možná vyhne a nic neudělá. A tak imigranti budou mít z této nové vlády těžko nějaký prospěch, ačkoli je známo, že přistěhovalci v detenčních táborech po volebním vítězství křičeli strážím do tváře, „Syriza.“

Nelze tedy tak snadno tvrdit, že Syriza spolupracuje s „fašisty“, ale zato spolupracuje s nacionalistickou a tradicionalistickou pravicovou stranou, pro kterou se záchranná dohoda rovná ztrátě suverenity. V tomto bodě se však shoduje s velkou většinou řecké levice, protože ta je nacionalistická jakbysmet. Adekvátní kritika nacionalismu se však v tomto případě neobejde bez zohlednění původu levicového (antifašistický, antiimperialistický, sekularistický) a pravicového (antikomunistický, tradicionalistický, religiózní) nacionalismu v Řecku a jejich odlišností. Jejich setkání v rámci současné vlády má svůj precedens: hnutí okupovaných náměstí.

5) Syriza je další manažerkou kapitalistické reprodukce

Není to snad jasné? Otázka zní, co organicky spojuje logiku samotných hnutí s tímto výsledkem, proč nedokázala dojít dál? A odpovědí rozhodně není, že se nechala ošálit charismatickými populistickými vůdci a přísliby sociálně demokratického ráje.

5. února 2015

[1] „ANEL: We will enter parliament – Lines drawn in a coalition with Syriza“, To Vima, 21. ledna 2015 [řecky], http://www.tovima.gr/politics/article/?aid=669378.

[1] Krátká popisná levičácká analýza viz Andreas Karitzis, „Moments of the political strategy of the ‘Third Memorandum’ government of Greece“, http://www.crisismirror.info/library/articles/moments-of-the-political-strategy-of-the-third-memorandum-govenrment-of-greece/.

[2] „Greeks take a stand against unpopular property tax“, BBC News, 22. prosince 2011, http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-16284970.

[3] Deepa Babington a Lefteris Papadimas, „Insight: Gold mine stirs hope and anger in shattered Greece“, Reuters, 13. ledna 2014, http://www.reuters.com/article/2014/01/13/us-greece-gold-insight-idUSBREA0C0DG20140113.

[4] Elinda Labropoulou, „Greek riot police storm headquarters of former public broadcaster ERT“, CNN, 7. listopadu 2013, http://edition.cnn.com/2013/11/07/world/europe/greece-public-broadcaster-occupation/.

[5] http://www.viome.org/.

[6] „Who was Shehzad Luqman“ (překlad), Eleftherotypia, 18. ledna 2013, https://icantrelaxingreece.wordpress.com/2013/01/23/who-was-shehzad-luqman/.

[7] Helena Smith, „Jailed Greek student Nikos Romanos’s family fear son will be ‘martyr’“, The Observer, 6. prosince 2014, http://www.theguardian.com/world/2014/dec/06/nikos-romanos-family-fear-martyr-greece-protests-hunger-strike.

[8] Hara Kouki a Antonis Vradis, „Comment is Free: In Greece, things move fast – except justice for Kostas Sakkas“, The Guardian, 4. července 2013, http://www.theguardian.com/commentisfree/2013/jul/04/greece-kostas-sakkas-hunger-strike.

[9] Lambros Stavropoulos, „Who made Syriza’s victory“, To Vima, 2. února 2015 [řecky], http://www.tovima.gr/politics/article/?aid=672702.