Prohlášení AST-Kyjev k rozehnání Majdanu novou vládou
V průběhu srpna nechal nový kyjevský magistrát v čele s Vitalijem Kličkem rozehnat zbytky Majdanu, rozebrat barikády a zbořit stanové městečko. To vše za vydatné pomoci fašistů ze strany Svoboda a dalších uskupení. Přinášíme prohlášení kyjevského Autonomního svazu pracujících (AST) k těmto událostem, protože nabízí i pohled na „Majdan po Majdanu“.
Nová vláda, která vznikla díky Majdanu, jedná zcela logicky a podle očekávání. Majdan přispěl ke státnímu převratu, a jakmile vládnoucí třída upevnila své zásadní pozice ve státních strukturách, přestal se jí hodit. Předchozí vláda dělala všechno možné, aby zlikvidovala možnost legální existence protestů, a ta nová od ní přirozeně přebírá štafetu. Vrací se k autoritářství, kterým se vyznačoval Janukovyčův režim a obnovuje jeho snahu o vybudování policejního státu, která loni vyvolala masové protesty.
Na vině je sám Majdan, který krom skandování, „Pryč s Janukovyčem,“ nepřišel ani s jedním konkrétním heslem a požadavkem. Janukovyč už u moci dávno není, ale od té doby nevznikla žádná nová agenda. Politické síly, které se v důsledku převratu dostaly k moci, se začaly zabývat dělením moci a opustily Majdan, který bez vůdců nedokázal říci nic nového.
Majdan se jako sociální hnutí zcela vyčerpal a proti nové vládě byl schopen vystupovat jedině s výčitkou, že proti „nepřátelům Ukrajiny“ nepostupuje dostatečně efektivně a tvrdě. Kromě aktuální agendy na Majdanu nevznikly ani institucionální formy a struktury, které by bylo možné skutečně označit za prvky „přímé demokracie“. Veškerá „přímá demokracie“ spočívala v sakralizovaném archaickém institutu Viče – tedy v masových shromážděních lidí na náměstích, která křikem dávala souhlas či nesouhlas s tím, co se říkalo na pódiu. Tato Viče se brala v potaz jen do té doby, dokud se jich účastnilo skutečně hodně lidí. Navíc otázkám vnitřního fungování Majdanu šéfovala samozvaná „rada setníků“, která si v oblasti pod vlivem Majdanu přisvojila právo kontrolovat veškerý veřejný prostor, vyhlašovat zákaz vycházení nebo jiné zákazy a omezení.
Právem bychom mohli vinit i vnější faktory – konkrétně události na Krymu a na východě. Zejména válka v Donbasu skoncovala se všemi nadějemi na „socializaci“ Majdanu – veškerá jeho protestní energie se usplavnila v nenávist k „separatistům“, Putinovi a ruskému státu. V době rozehnání Majdanu zněly dvě hlavní výčitky „rozhořčených Kyjevanů“ vůči němu takto: majdanovci „dosud nejsou na frontě“ a navíc, že jsou to všichni „parazité, flákači, alkoholici a marginálové“. Hurá-vlastenectví a militantní sociální rasismus (vzpomeňte na hesla typu „zeka na nary“, tj. „kriminálníka [= Janukovyče] do kriminálu“), kterým se na Majdanu dařilo, se teď obrátily proti němu jako bumerang.
Vzhledem k již zmíněným faktorům se nepotvrdily ani předpovědi, že se Majdan stane jakousi permanentní institucí, která bude kontrolovat činnost vlády, a v případě nevyhnutelnosti výchozím bodem rychlého rozjezdu protestních akcí. To bylo jasné už na jaře. Během posledních třech měsíců se veřejné funkce Majdanu redukovaly na srocení „profesionálních revolucionářů“, na armádu volných rukou k přepadání firem a dalším zločinným úkolům, na Disneyland pro turisty a na sociální centrum pro milovníky politizovaného volného času.
Zároveň je jasné, že sociálně-ekonomické rozpory, které by mohly Majdan obdařit třídně proletářským charakterem (kdyby přežil jako společenské hnutí), nepominuly. Naopak budou jen narůstat, protože takové jsou objektivní okolnosti: bídný stav ukrajinské ekonomiky, zdražování, rozpočtové škrty a nestoudné vykrádání státního rozpočtu pod pláštíkem války. Časem bude vlastenecké oblouznění slábnout a u pracujících se objeví legitimní otázky a výčitky vůči „rodné“ vládě.
Zatím však nevíme, jakou podobu tyto budoucí protesty naberou. Samozřejmě, že přiložíme všechny naše síly k tomu, aby na nich hlasitěji zněly třídní a libertinská hesla, ale nemíníme si nic nalhávat a počítat s tou jedinou správnou sociální revolucí. Nacionalistické nálady nikam plně nezmizí a spíše budou vážným prvkem protestů i proti nové ukrajinské vládě. Znovu budeme muset pracovat v politicky nepřátelské atmosféře a hledat nové metody agitace a přesvědčování, kterých se v době událostí na Majdanu silně nedostávalo.
Za povšimnutí stojí, že policii s rozehnáním Majdanu pomáhaly prapory Kyjiv-1 a Kyjiv-2 složené z aktivistů ultrapravicové strany Svoboda, bývalých účastníků a obránců Majdanu. Když už jim Majdan nemohl nijak pomoci v jejich snaze dostat se k moci, celkem přirozeně přešli na stranu vlády a dokonce i do řad policie, proti které předtím rozhodně a „zásadově“ bojovali. To stejné lze říci také o dalších ultrapravicových hnutích (Narnija a další), jejichž představitelé aktivně pomáhají magistrátu likvidovat pozůstatky jejich vlastní „kolébky“. V budoucích střetech budou různí ultrapravičáci hrát důležitou roli, a to jak na straně vlády, tak na straně protestu. Naším úkolem je postavit proti jedněm i druhým vlastní agendu a napomáhat vybudování radikálního dělnického hnutí.
Přátelé komunizace 