In memoriam Bernard Lyon
S hlubokou lítostí jsme přijali zprávu, že minulý čtvrtek, 13. ledna, zemřel Bernard Lyon z francouzského kolektivu Théorie Communiste, v civilním životě známý jako Alain D. I my jsme jej poznali jako neúnavného a někdy i únavného diskutéra, jenž se rytířsky bil za svoji pravdu. Byl živým zřídlem myšlenek a konceptualizací, aniž by se kdy odchýlil od vlákna revoluční teorie. Bude nám chybět… Stejně jako jiní i my k uctění jeho památky volíme jeho provokativně spekulativní text o komunistické budoucnosti…
17 tezí o komunismu
1) Výroba netvoří sféru oddělenou od všech ostatních činností, je „vstřebána“ do vztahů, které jsou tak všechny produktivními vztahy. „Vstřebána“ znamená, že výsledek činnosti nestojí proti činnosti, že zpředmětnění činnosti je zpředmětněním vztahů, které jsou sice produktivními vztahy, ale nejsou „výrobními vztahy“. Veškeré vztahy jsou vztahy mezi jedinci, jejichž jedinečnost již není nahodilá, ale ve skutečnosti tvoří jejich faktické vztahy. Komunismus není výrobním způsobem – veškeré činnosti se neredukují na společnou normu, jež je každé z nich imanentní (hodnota, nadhodnota, nadprodukt obecně).
2) Za účelem každé činnosti lidé společně utvářejí sítě. Každá síť má jiný charakter a jejich báze může být geografická, tematická či emocionální. Jak jsme si řekli, zahrnují materiální výrobu. Sítě nejsou „struktury“, tzn., nejsou to subjekty lišící se od těch, kdo je utvářejí, ale dobrovolné prostředky rozhodování a konání ve všech doménách – představují samotnou praxi.
3) Stěžejním prvkem praxe je palabre,[1] která předchází, doprovází a následuje veškeré konání. Palabre je modem rozhodování, kontroly a usměrňování veškerých činů a nemá konce. Pokrývá veškeré činnosti a u všech činností si dáváme čas dojít až k (prozatímnímu) konci palabre. Palabre je poznáním skutečného, vědomého konání. Vědomé dějiny znamenají, že docházíme ke shodě!
4) V rámci sítě je každý člen a každá členka víceméně „osobním zdrojem“ nějakého aspektu činnosti sítě. Všechny osobní zdroje uvnitř sítě šíří znalosti a schopnosti. Takto v síti rozhodování a realizace zahrnují učení a výzkum, které nejsou oddělené od palabre. Každý a každá v síti prostřednictvím palabre ustavičně a jeden po druhém totalizují konání skupiny a tedy i společenství. Kolující projev ztělesňuje společenství v akci.
5) Neustálou starostí palabre uvnitř sítě i mezi sítěmi je snaha o co nejlepší rozhodnutí, o maximum možných názorů, o postup, který lze změnit či dokonce zrušit, aniž bychom zatížili budoucnost. Konflikty nikdy nejsou konflikty zájmů, protože nelze reprodukovat situaci, v níž by byly konflikty neřešitelné. Každý jednotlivec se podílí na mnoha sítích, což samo o sobě znamená síť sítí. Nejsou žádné „veřejné sítě“ a „soukromé sítě“, neboť všechny jsou „veřejné“ a všechny jsou „neformální“.
6) Sítě se neustále proměňují, diverzifikují se, vznikají, rozšiřují se nebo mizí ve vztahu k úkolům, které mají. Jedinci mezi sítěmi kočují – mezi těmi, které již existují za účelem nějaké probíhající činnosti a těmi, které vytvářejí za účelem nové činnosti. Síť je místem a momentem stejně proměnlivým jako život jednotlivců, kteří ji utvářejí.
7) Není žádná supersíť, která by do sebe včleňovala veškeré sítě. Za účelem konkrétního konání na globální rovině se každá síť může spojovat s dalšími sítěmi. Vždyť právě to je neustále zapotřebí, máme-li porozumět patřičnosti každého lokálního či sekčního konání. Možnost, že se nějaká síť začne specializovat na rovinu celku (orientovat se na velké měřítko), limituje sama diverzifikace, protože taková specializace by znamenala uzavřít se do sebe a své problematiky. Byť se daná problematika týká každého, mohlo by se s ní takto nakládat jako s problematikou, která se týká druhých, jež by síť měla sklon řídit. Takováto možnost je ale normální, jedná se o pnutí směřující k celku. Vždy tu bude kočovnictví a přitažlivost, které nakonec rozloží tyto sítě, jež jsou permanentním aspektem totalizace a neustále jsou znovu vstřebávány ostatními sítěmi. Tímto způsobem se rovněž totalizuje a promítá komunismus.
8) Komunismus není „společnost“, vztahy neoddělují jedince, kteří se k sobě navzájem vztahují, jejich vztahy je spojují, aniž by představovaly jejich odloučení v podobě společenského pouta. Jednotlivci nejsou ponořeni do „společenského“, neexistuje průměrný jedinec náležející ke společenství, jehož nezávislá existence coby společnosti by značila dělbu do tříd a její zastupování panující třídou neboli její krystalizaci v podobě sítě sítí.
9) S komunismem přestává existovat představa dějin coby dějin kapitálu jakožto akumulačního pohybu. „Pokrok“ byl programatickou verzí smyslu kapitálu coby rozvoje výrobních sil. Komunismus výrobní síly ani zdaleka neosvobozuje, nýbrž je ruší a vstřebává výrobu do vztahů mezi jedinci. Vědomé dějiny nejsou vědomím smyslu dějin, jsou viditelnou rukou namísto ruky neviditelné.
10) Každá činnost má svůj vlastní smysl, každá výroba směřuje k potřebě, kterou uspokojuje. Lidé své výrobky sdílí, aby si navzájem pomohli, aby se navzájem potěšili. Nedostávají výrobky, aby je „spotřebovali“, nýbrž aby realizovali cíl jejich výroby. To znamená sami sebe ve svých vztazích k druhým. Komunismus znamená, že jedinec je cílem sám o sobě, jedinec uskutečňuje podstatu výrobků, i když v tu chvíli výrobky mizí.
11) Vztahy mezi jednotlivci nejsou sumou smluv. Komunismus existuje coby nespolečenská totalizace v jejich bezprostřední a konkrétní formě.
12) Samy tyto vztahy rozhodují o tom, co bude veškeré konání znamenat ve vztahu k přírodě, což s sebou nese uskutečnění podstaty ekologických požadavků prostřednictvím zrušení přírody jakožto nutného vedlejšího produktu společnosti, která je sama zrušena. Opět tedy neexistuje nic než neorganické tělo člověka, integrované jako prvek komunismu, jako objektivita těchto vztahů.
13) Jestliže všichni vědomě produkují své individuální i nadindividuální životy, přímo to znamená produkci lidských bytostí v demografii, která do sebe začleňuje i neorganická tělesa. Jedná se o předpoklad harmonického obývání planety. Vstřebání výroby do vztahů vede ke konci početní exploze lidských bytostí a ke střídmosti. Komunismus nezná hlad ani obezitu. Výrobní síly přestávají existovat, jakmile jsou odpoutány od kapitálu. A palabre chce svůj čas.
14) Permanentní převraty v kapitalistickém pracovním procesu rozpoutávají zrychlenou transformaci veškerých vztahů a všech jejich materiálních ztělesnění. Vzhledem k zrychlenému zastarávání předmětů a způsobů bytí v kontextu stále vyžadovanější uniformity, je stále nemožnější „jít s dobou“. Komunismus, nový výrobní způsob života znamená totální diverzifikaci, konec všech norem. Ale je také koncem veškerého „rozvoje“. Je poklidem a solidností, kočovnictvím a polyglotstvím, přemítáním a moudrostí [sic].
15) Sítě jsou lidská uskupení. Dotýkají se všech aspektů života. City, které charakterizují vztahy mezi lidmi, jsou: láska, přátelství, úcta, soucit. Vztahy se budují na vzájemnosti, řídí se výlučně rozpoznáním sebe sama v druhém jakožto jedinečném jedinci.
16) Věda jakožto výrobní síla je zrušena spolu s ostatními výrobními silami. Dialektické vědění lidí o sobě samých, jejich světě a praktikách, které je spojují, již nepředstavuje vědu.
17) Dějiny komunismu jsou pamětí jednotlivců. V důsledku rozšířené polyandrie a polygamie existují předkové a hyperspletité rodové linie. Po komunistické revoluci již není žádná společnost.
B. L.
Původně vyšlo v Théorie Communiste č. 13, 1997.
[1] „Palabre“ je francouzský termín, který znamená „nekonečnou diskusi“. Kvůli významu, jaký má v následujícím textu, jsme jej ponechali nepřeložený.
Přátelé komunizace 