Nová čítanka: Gilles Dauvé a „Příběh našeho původu“

Většinu naší třetí čítanky zabírá esej Gillese Dauvého Příběh našeho původu, která původně vyšla roku 1983 v druhém čísle komunizačního časopisu la Banquise pod názvem Le roman de nos origines. Jejím účelem bylo rekapitulovat genezi antikapitalistické revoluční teorie a komunistického hnutí a definovat tak, jaká musí být revoluční teorie 80. let 20. století. Co se týče autorovy teoretické trajektorie, esej od doby svého vzniku nijak zásadně nezastarala. Má slabé i silné stránky, které jsou dodnes charakteristické nejen pro Gillese Dauvého, ale i pro řadu prorevolučních kolektivů a jedinců, kteří se snaží kriticky vyrovnat s dědictvím ultralevice.

Slabiny Příběhu jsou podle nás natolik výrazné, že pro rozvoj aktuální revoluční teorie nemůže být nikterak určující. Jedná se především o identifikaci postavení proletáře coby kardinálního rozporu kapitalistického výrobního způsobu. Přestože se snaží problematizovat kapitál jako společenský vztah, autor nejde až do důsledků a nerozpoznává zásadní kontradikci v něm samém, nýbrž jen v jednom jeho pólu. V tomto ohledu zůstává zajatcem ultralevicové perspektivy, kterou jinak velmi případně kritizuje. Obzory historické ultralevice neopouští ani se svou koncepcí komunistického hnutí jakožto snahy lidské aktivity osvobodit se z okovů abstraktních sil – snahy, která je napříč dějinami ve své podstatě neměnná. Ve srovnání s Dauvého pozdějšími texty jsou tyto dvě problematické teze přítomny poněkud rozostřeně a místy nejednoznačně, ale jsou tu. Potíž máme i s jeho statickým a schematickým prismatem „revoluční/reakční“, kterým hledí na společenský pohyb, ideje a třídní boje a které je v nerevoluční situaci neadekvátní, protože nemá oporu v konkrétní sociální realitě. Plně se tu projevují důsledky autorovy neschopnosti dialekticky uchopit vztah práce-kapitál jako rozpor v pohybu.

Hlavní předností eseje je poctivost, s níž se autor pokouší uchopit vývoj revoluční teorie nejen jako štafetu idejí (jakkoli pro řadu českých a slovenských čtenářů může být žádoucí trochu blíže se obeznámit s myšlenkami historické ultralevice), která visí ve vzduchoprázdnu, ale také ji usouvztažnit (neobratně) s procesem třídního boje a vývojem kapitalismu. Dauvé nám tak ve svém příběhu o zrodu komunizačního milieu ve Francii nabízí důležité a zajímavé prvky pro kritické pochopení vzniku a evoluce stále aktuálních fenoménů, jako je aktivismus a autonomie či alternativismus s jeho praktikami „exodu“ ze společnosti do ghett a trhlin uvnitř kapitalismu, který se prolíná s agresivní reakcí na okolní „systém“ v podobě přímých akcí či militarizovaných městských guerill. Ze všech těchto důvodů stojí Příběh našeho původu za prostudování.

Jako přílohu jsme k němu v čítance připojili výňatky z korespondence mezi švédským kolektivem spojeným s časopisem riff-raff a Gillesem Dauvém. Učinili jsme tak nejen proto, že se Dauvé v dopisech znovu vrací k otázce vzniku francouzského komunizačního milieu a jeho vztahu k historické ultralevici (Dauvého setkání s Paulem Mattickem atd.), ale také proto, že tato korespondence odkazuje na autorův spor s jiným exponentem téhož milieu, skupinou Théorie Communiste, a poodhaluje Dauvého pozice v této při, kterou z hlediska vývoje aktuální revoluční teorie považujeme za zásadní (1).

Přejeme vám příjemnou a přínosnou četbu.

Přátelé komunizace

únor 2016

Příběh našeho původu můžete stahovat ZDE: cpk3

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: