Dopis o referendu

Účelem tohoto dopisu od řeckých soudruhů z blogu Communisation je poskytnout informace a vhled do událostí, které se odehrály v Řecku po vyhlášení referenda, které v mnoha ohledech odstartovalo sociální procesy, jež mají vskutku charakter něčeho nového a hned tak se patrně nevyčerpají. Tuto novost nejlépe shrnuje vznik polarizace mezi těmi, kdo jsou pro EU a kdo jsou proti EU, která se nikdy předtím tak jasně neobjevila. Neznamená to však, že samy tyto dva póly nejsou zprostředkované. Abychom čtenáři poskytli přístup k teoretickému rámci, o nějž se opírá hledisko tohoto dopisu, který pro nedostatek času příliš teoretický není, navrhujeme mu, aby se podíval na náš předchozí text o Syrize, který nalezne zde.

Parafrázujeme-li slova jednoho zdejšího soudruha, můžeme říci, že referendum je bodem, v němž explodují iluze předchozího cyklu bojů, řada témat, o nichž se má za to, že Syriza je dovedla k vítězství skrze porážku; je to bod nadakumulace dialektiky boje, který šel přes stát a kolem státu, aniž by ho radikálně kritizoval.

*

Antimemorandismus učinil zřetelný krok k tomu, aby se stal antiEUismem. Je empiricky prokázáno, že notnou část každodenních konverzací tvoří otázka, zda Řecko zůstane v Eurozóně nebo ne. A logicky i to, zda máme v rámci EU stále ještě nějakou budoucnost. Všichni mají pocit, že na tyto otázky musí odpovědět hned teď a tady; jedná se o pokračování stavu nouze předchozích let v individualizované formě. Na každém pracovišti, v každé jídelně, kavárně nebo na každé autobusové zastávce lze najít stopy aktuálního postoje, že „teď je ten pravý čas a tady to pravé místo, kdy a kde se musí rozhodnout o ‘naší budoucnosti’,“ přestože ve skutečnosti se tu nikdy nejednalo o předmět rozhodnutí „lidu“: stejně jako při vstupu do EHS tehdy v roce 1979 ani dnes to nebude žádné hlasování, co rozhodne o budoucnosti řecké kapitalistické sociální formace. Poulantzasova kniha The crisis of the dictatorships: Portugal, Greece, Spain stále nabízí užitečný vhled do sociálních sil, které v roce 1974 vyprodukovaly pád řecké junty a po pěti letech obnovily Asociační dohodu s EHS z roku 1969. A i teď bychom měli mluvit o sociálních silách, mnohotřídních kapitalistických blocích. Ve zhuštěné formě je ANO v referendu politickým výrazem vyspělejšího sociálního kapitálu, který měl celé ty roky největší prospěch z eura a následné realizace memorand a samozřejmě se necítí ohrožen pokračováním austerity; na druhou stranu NE je přísně spojeno se sociálním kapitálem, jenž po celé ty roky nejvíce devalvoval a samozřejmě nechce o memorandech ani slyšet.[1]

*

Latinoamerikanizace je na postupu. Taktika dnešní levicové/krajně pravicové koaliční vlády vzešlé z hnutí se ukázala být jedinečná právě ve způsobu, jímž teď tlačí do popředí rozpory, které pět let byly víceméně latentní, a naléhá na zformování příslušných sociálních sil, a to tak, že ze strany státu náhlým vyhlášením referenda rozněcuje dialektiku mezi státem a občanskou společností.[2] Neboť jak lze být zároveň proti austeritě a pro euro?[3] Jak lze ve volbách roku 2015 volit Syrizu, aby tvrdě vyjednávala s Trojkou a pak si vybírat své vklady z banky pokaždé, když se začne vyjednávat opravdu tvrdě? Jak dlouho bude obrovská – ve srovnání s průměrem Eurozóny – řecká maloburžoazní vrstva (stará i nová) stavět nepoddajné překážky procesu kapitalistické restrukturalizace[4] a bránit kontrolám kapitálu a státním svátkům, a přitom očesávat bankovní vklady – stručně řečeno, kyperský scénář – ve jménu politické ceny? Jedině ahistorická levičácká nostalgie zůstává slepá ke skutečnosti, že se tato taktika realizuje skrze břit neoliberálních nástrojů: přesouvání odpovědnosti za rozhodnutí na jednotlivého občana, ale rozhodně ne na nějaké kolektivní těleso, které by si mohlo vytvořit kolektivní identitu.

*

Na ulicích Syriza používá jako propagandu pro referendum následující tři konkrétní plakáty (zejména ten oranžový):

oxi1

NE: Za demokracii a důstojnost

oxi2

NE: Píšeme dějiny

oxi3

NE – solidární struktury/ potravinové skupiny/ trhy bez prostředníků/ družstevní skupiny/ sociální kuchyně a obchody s potravinami/ sociální zdravotní střediska a solidární lékárny/ skupiny proti aukcím/ sociální vzdělávací zařízení/ odborové solidární struktury/ kulturní skupiny – JE NÁS MNOHO, MÁME PRAVDU A ZVÍTĚZÍME!

Syriza se neúnavně snaží prezentovat jako průkopnice současných hnutí a logicky tedy i jako průkopnice myšlení o realistických revolucích; a protože má samozřejmě oporu ve státním aparátu, působí tento její nárok mnohem věrohodněji; Syriza je tak jako pravý potomek latinskoamerických levicově kapitalistických režimů.[5] Obviňovat Syrizu z „rekuperace hnutí“ je jako odpovídat na špatnou otázku. Internet a solidární struktury netvoří jen tak nahodilou směsici;[6] je to způsob jak poukázat na veřejnou/politickou sféru mimo stát a prezentovat ji jako výsadní terén sociálních hnutí, jakoby demokracie, včetně té přímé, a užitná hodnota neměly nic společného se státem a kapitalismem. Navíc je to podle mého poprvé, kdy se facebookové účty a tweeterové hashtagy objevují jako exkluzivní činitelé vyzývající k účasti na formálních demokratických procedurách. Kdyby nic jiného, ukazuje se tak aktuální homologie mezi veřejnou/politickou sférou formální demokracie a veřejnou/politickou sférou internetu/sociálních médií.

*

Syriza byla rozhodně připravena uchýlit se k proceduře referenda „v případě, že bude hůř“ dokonce už před volbami v roce 2015 a v tomto kontextu by nikdo neměl podceňovat fakt, že od začátku bylo mnoho zkušených účastníků hnutí z celého levicového politického spektra (včetně antiautoritářských kruhů) dosazeno do vysokých vládních postů právě proto, aby řešili možné větší sociální turbulence. Krom toho, že už pět měsíců se teď Syriza hlavně snaží upevnit si pozici uvnitř nově dobytého státního aparátu a uspokojit potřeby jistých složek kapitálu – povětšinou těch s nejnižším organickým složením, drobných podnikatelů, zemědělců atd. – a pracující třídy, skutečností je, že čelila velmi mnoha rozporuplným požadavkům (hlavně ze strany dalších složek kapitálu, které si chtěly uchránit své vyšší míry zisku), zatímco vyjednávání dál pokračovala. Syriza jako strana a nikoli jako vláda, která reprezentuje obecné zájmy buržoazní třídy, potřebovala nějaký průlom, aby se mohla popasovat s všeobecnými sociálními očekáváními a zůstat u moci, ať se děje cokoli.[7] Jinými slovy, ohlášením referenda se Tsipras rozhodl pro získání podpory levého křídla a pro konsolidaci strany a nikoli pro konsolidaci státu, coby kolektivního kapitalisty, národní jednotou. Konsolidace strany je totiž tou nejzásadnější podmínkou pro to, aby Syriza přežila výsledky referenda, ať budou jakékoli:[8] žádný výzkum veřejného mínění neukazuje na jasnou převahu ani hlasů ANO ani hlasů NE.[9]

*

Zatímco reprezentaci tábora NE[10] neustále zprostředkovává vláda Syrizy a její ocásci a spojenci, vznik a vývoj tábora ANO není historicky o nic méně významný, a to z několika důvodů. Poté, co začal jako facebooková výzva, během několika málo dní se mu podařilo velmi rychle za sebou shromáždit velkou část občanské společnosti. Řečeno jinou terminologií, jednalo se o skutečné hnutí „zdola“, kterého se účastnila část střední třídy, vojsko,[11] církev, privilegované profesní skupiny, většina velkokapitalistů a jejich spojenců, včetně velkých dělnických odborových svazů.[12] Je to poprvé, co jsme v Řecku svědky nejen veřejného/pouličního projevování proevropských sentimentů, které si nezadají s antagonistickými protievropskými sentimenty, ale také výslovného organizování a pouliční přítomnosti sociálních hnutí pod politickým praporem pravice. Jistě se jedná o zvláštnost dějin řecké sociální formace, kde se vše zprostředkovává politikou a dělbou na levici a pravici. Je však důležité mít na paměti, že až doposud se oba tábory nikde nestřetly otevřeně nepřátelsky.[13]

*

S mnoha zdejšími soudruhy sdílíme hodnocení tohoto referenda, že se zde v mnoha věcech ukazuje jako bod obratu; zejména pro další život ve stavu nouze, ať už mu státní funkcionáři říkají jakkoli. Jedná se o nutný doplněk reprodukce kapitálu skrze politickou krizi.

Atény, 5. 7. 2015

A.

 

[1] Témata spojená se závažnými volbami jiných bloků (Eurasie/Rusko, Čína, BRICKS atd.) ve veřejném diskursu momentálně naprosto scházejí.

[2] Navzdory opakovanému tvrzení vysoce postavených kádrů Syrizy, že „referendum je součástí probíhajících vyjednávání,“ nejsme si tak jistí, zda vláda dokáže do rámce vyjednávání obsáhnout všechny možné sociální reakce vyvěrající buď z tábora „NE“, nebo „ANO“. Zejména ty vztahující se ke krajně pravicové části politického spektra, na něž Syriza nemá žádný vliv, byť momentálně jsou tyto síly sešikovány za NE.

[3] Velká většina zdejšího obyvatelstva stále chce jako měnu euro. Zde je link na výzkum, který je reprezentativní pro tzv. veřejné mínění o tomto tématu: http://news247.gr/eidiseis/politiki/dhmoskophsh-mikro-provadisma-toy-nai-sto-dhmopshfisma-eyrw-theloyn-7-stoys-10-polites.3558558.html. Proto je docela trefné říci, že ANO a NE nelze ztotožňovat s podporou pro euro a pro návrat k drachmě. Řešení rozporů se však nepodobá tomu, že jim dáme menší manévrovací prostor.

[4] Nesmíme zapomínat, že jako první byla odhlasována a zavedena úsporná opatření ohledně mzdy (přímé či nepřímé, včetně penzí). Kromě dalších podobných opatření, která ještě víc znehodnotí pracovní sílu, zbývá odhlasovat a/nebo zavést stovky opatření, která se týkají obecného vztahu mezi státem a trhem (například pravidla OECD) a vztahu několika profesních skupin ke státu a obecné míry kapitalistického zisku. A právě to je ve skutečnosti v sázce, když se řekne, že „hodnocení předešlých řeckých úsporných programů/memorand“ nikdy neskončilo. Shrnutí důležité a relevantní zprávy vypracované rozpočtovou kanceláří řeckého parlamentu, kde se dočteme, že „reformy s sebou nese závažnou transformaci organizace státu a ekonomiky – přechod od důchodové společnosti (společnosti rentiérů) k produktivní společnosti, v níž se obnoví zcela opačné hodnoty,“ naleznete zde: http://news.in.gr/economy/article/?aid=1231403905.

[5] Nezapomínejme, že delegace vysoce postavených kádrů Syrizy, včetně Tsiprase, navštívila v prosinci 2012 jak Argentinu, tak Brazílii a šest měsíců na to se Syriza stala hlavní opoziční stranou v Řecku. Zde je relevantní link: http://www.grreporter.info/en/alexis_tsipras%27s_latin_american_christmas/8453.

[5] Tím, že se Syriza pod první plakát podepsala, porušila zákon zakazující politickým stranám vést před referendy propagandu svým vlastním jménem a v tomto smyslu se pokusila vylepšit si svůj profil jako strana, která nedodržuje zákony (sic). Avšak přidávat dospod plakátu internetové podpisy by nebylo třeba, pokud by to nebylo stejně tak důležité. Navíc první plakát se vyvěšoval vždy společně s dalšími dvěma, čímž se podtrhovala skutečně úzká spojitost mezi tzv. solidárními strukturami, kulturou politizace propagovanou skrze sociální média a Syrizou. A to vše má své kořeny v životě společnosti, zejména pak v řeckých velkoměstech.

[7] Spolu s mnoha zdejšími soudruhy se shodneme, že Syriza se v blízké budoucnosti nevrátí k jednociferným volebním výsledkům. Syriza – tím, že propaguje referendum a v jistém smyslu „injektuje“ radikalismus do pracujícího a maloburžoazního obyvatelstva, které je jejím hlavním stoupencem – nepřímo přiznává, že pět měsíců tu absentovala nezbytná dialektika mezi sociálně demokratickou stranou a hnutím. Následné pokusy o opětovnou aktivizaci náměstí Syntagma, které byly úspěšné jen minulý pátek 3. 7. 2015, kdy se shromáždily desetitisíce odhodlaných lidí, aby si poslechly Tsiprase (a před a po jeho projevu hudebníky), rovněž dokazují, že mezi kádry Syrizy a jejich levičáckými/anarchistickými ocásky a spojenci převažuje jistá arogance, když věří tomu, že oni sami coby avantgardy mohou vyprodukovat sociální hnutí.

[8] Nejpravděpodobnější je, že ANO ani NE nezískají jasnou většinu a dělítka uvnitř řecké sociální formace zůstanou po referendu velmi napjatá. Po Syrize se bude chtít, aby situaci ukočírovala, ať už budou vyhlášeny nové volby nebo ne. A jak by toho mohla být schopná, pokud by neposílila svůj stranický mechanismus od ulice až po parlament? Navíc se tu každopádně objevuje obrovský problém pro další akumulaci kapitálu: za jakých sociálních podmínek se bude dál odehrávat, když sociální napětí dosáhlo už beztak vysokého stupně a nová úsporná opatření nebudou přijata snadno? Dokonce i v tomto ohledu je Syriza pro realizaci restrukturalizace vhodnější než minulé koaliční vlády z let 2010-2015.

[9] Zde je link na čtyři relevantní výzkumy veřejného mínění: http://news247.gr/eidiseis/politiki/dhmopshfisma-ti-deixnoyn-treis-dhmoskophseis.3559652.html.

[10] Byť si nemůžeme být na 100 % jistí, má se za to, že v prvních dnech po vyhlášení referenda se víc počítalo s tím, že NE snadno vyhraje. Od pondělí 29. 6. 2015, kdy se před bankami začaly tvořit první fronty, ANO získalo s nepostradatelnou pomocí surové a agresivní propagandě médií proti Syrize velkou část ztracených pozic. Od poloviny týdne a po velké vlně výhružek ze strany šéfů velkého množství pracovišť, že NE znamená katastrofu, propouštění atd., NE stabilizovalo svoji lákavost zejména jako reakce pracujících na vyhrožování jejich šéfů. Přesto nic z toho nedostalo NE do jasného vedení. Ačkoli NE je silně emotivní a projevuje se bojovými pokřiky typu „odplata“, „důstojnost“ a „prudká povaha“ (nezapomínejme, že silná emocionalizace je nutným předpokladem politizace skrze sociální média), za antitrojkovskou rétorikou se nepochybně projevuje nenávist k šéfům, ale ve skryté podobě. Tento dělnický rozměr uvnitř mnohotřídního bloku se stává hlavní výmluvou pro všechny ty skupiny, které více či méně otevřeně propagují účast v referendu a legitimizují referendum pod heslem „NE nestačí“. Nezapomínejme, že podle řecké ústavy je referendum neplatné, nedosáhne-li účast 40 %.

[11] Šestnáct bývalých velitelů armády (http://www.protothema.gr/politics/article/489979/nai-stin-europi-apo-16-arhigous-geetha-kai-genikon-epiteleion/) a 65 vysoce postavených vojenských kádrů na penzi (http://www.onalert.gr/default.php?pname=Article&catid=2&art_id=43465) zásadním způsobem zasáhlo do veřejného dění, aby propagovali ANO v referendu.

[12] Jen pro úplnost níže uvádíme linky na agresivní prohlášení Všeobecné konfederace pracujících Řecka (GSEE) a Soluňské dělnicko-zaměstnanecké centrály (EKTH) proti Syrize. Jedná se o dva z největších řeckých svazů třetí úrovně a jejich prohlášení jsou zde: http://www.gsee.gr/deltio-tipou-sinedriasi-olomelias-diikisis-gsee-3/ a http://www.seleo.gr/thessalonikh/180587-na-aposyrthei-to-dixastiko-dimopsifisma-leei-to-ekth#.VZjtB-dTxBw.

[13] V pátek 3. 7. 2015 se minimálně v šesti středně velkých řeckých městech (Trikala, Ioannina, Chania, Larisa, Veroia) na centrálních náměstích shromáždily malé skupiny anarchistů, aby protestovaly proti proevropským demonstrantům a v jednom případě (Ioannina) došlo k fyzické konfrontaci, která vedla k zatýkání. Nevíme přesně, co se dělo v dalších případech. Patrně i tam byla zaznamenána přítomnost levicových skupin, ale v bezpečné vzdálenosti. Krom toho, že proevropské demonstranty považovaly za kapitalisty, hlavním heslem proti nim bylo označovat je za „potomky těch, kdo za okupace během druhé světové války kolaborovali s Němci,“ a za „fileledes“, což je výraz, který přibližně znamená „liberální sráči“. Liberalismus, dominantní západoevropský postoj tolerance a – v extrapolovaném smyslu – kulturní hegemonie evropské levice, je hlavním poraženým všeho dění, protože nikdo nemluví v jeho jménu ani proti EU ani pro EU. Přítomnost minimálně jednoho poslance Syrizy minulý týden na demonstraci pro EU a deklarace 250 bývalých členů „Rigas Feraios“ (levicové organizace ze 70. let, která byla předkem a matricí pro budoucí vývoj řeckého eurokomunismu a Synaspismos, zdaleka největší strany uvnitř Syrizy) na podporu ANO je výsledkem tohoto „liberálního úpadku“ v Syrize.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: