Přátelé komunizace – první číslo časopisu pro revoluční teorii

Vydáváme první číslo časopisu pro revoluční teorii Přátelé komunizace. Jeho tématem je „revoluce jako alternativa“. Editorial, obsah i link ke stahování najdete zde.

00000002

Editorial

Tématem prvního čísla Přátel komunizace je „revoluce jako alternativa“. Alternativismus představuje poměrně širokou a mnohotvárnou škálu přístupů k radikální přeměně společenských vztahů. Ty mohou mít různě definované revoluční ambice (ve smyslu celospolečenské změny), ale také nemusí mít vůbec žádné. Prakticky se může projevovat zakládáním „autonomních sociálně-kulturních center“, pořádáním „bezpeněžních zón“ nebo udržováním „povstaleckých“ skupinek. Přesto všechny tyto podoby mají několik společných základních rysů. Předně, alternativismus získává jednoznačný politický význam s nástupem antiglobalizačního (či snad případněji alterglobalizačního) hnutí v „postindustriálních ekonomikách“ restrukturalizovaného kapitalismu. Výstižnou definici společné esence různých forem alternativismu pak formuloval Arnošt Novák ve svém článku „V trhlinách kapitalismu: Myšlení mimo stát i trh“ (A2 č. 12, 2014, s. 30), ačkoli tento pojem sám nepoužívá. Alternativismus podle něj přestal jednat v rámci logiky zápasu mezi kapitalistickou hegemonií a kontrahegemonií sociálních hnutí, která se vyznačovala „politikou požadavku“. Místo ní dnes nastupuje „politika jednání“. Ta, „vychází z předpokladu, že svobodu je neustále třeba uplatňovat a praktikovat, ne o ní jednat, když už je omezena. Tato strategie spočívá ve snaze vytvářet ‘jiný možný svět’ teď a tady, v trhlinách kapitalismu. […] Cílem není získat moc ve společnosti ani koexistovat v rámci stávající hegemonie, ale neustále ji narušovat. Nejde přitom o odmítání reformního či revolučního úsilí… […] …každodenní sociální vztahy (re)produkují stát, kapitál, patriarchát nebo rasismus. A právě proto potřebujeme v trhlinách kapitalismu vytvářet místa odporu a vzdoru, být solidární, vzpurní a konfliktní. Taková místa jsou často materiální a organizační oporou sociálních hnutí, ale jsou také důležitou sociální laboratoří.“ Texty, které se v tomto vydání Přátel komunizace objevují, jsou kritikou alternativismu vedenou z marxistických pozic komunizační teorie a systematické dialektiky. Cílem této kritiky rozhodně není kategoricky odmítnout „vytváření situací, v nichž je možné zkoumat a zakoušet jiné způsoby bytí, sociálních vztahů a subjektivit, a přesvědčit se tak, že jiné než panující sociální vztahy jsou nejen možné, ale i žádoucí“ (A. Novák, tamtéž). Takové situace jsou naopak žádoucí či dokonce nevyhnutelné pro naše bytí v kapitalismu, ale samy o sobě nemají potenciál plodit radikálně nekapitalistické vztahy. Naopak zůstávají v kapitalistických vztazích pevně vsazeny a tak či onak je reprodukují. Terčem komunizační kritiky je právě tato idealistická utopičnost, s níž nahlíží revoluční narušení reprodukce společenských vztahů jako věc jiného myšlení, vůle a rozhodnutí, což koresponduje s absencí společensko-historické teorie kapitálu. Účelem samozřejmě je vyprovokovat otázky a debatu ohledně praxe a teorie širšího antiautoritářského hnutí. O jaké texty se tedy jedná?

Obsah

Vratislav Domovský: Poznámky k povstaleckému anarchismu

Jak společensky zarámovat genezi českého insurekcionismu? Je jeho revoluční perspektiva skutečně radikální nebo je jen elitářskou mutací alternativistické „revoluce teď a tady“, kterou povstalci dělají sami pro sebe? Na tyto otázky se pokouší odpovědět jeden z Přátel komunizace.

Miguel Amorós: Profesionální anarchie a teoretické odzbrojení – o insurekcionismu

Anarchistický historik a teoretik ze španělské Valencie předestírá osobní a teoretickou trajektorii Alfreda M. Bonanna – jedné z ústředních postav povstaleckého anarchismu. Byť nesdílíme autorova východiska ani politické závěry, jeho text považujeme za historicky mimořádně poučný a jeho kritiku Bonannovy naprosté „neteorie“ za velmi případný příspěvek do debaty.

Per Henriksson: Marcel Crusoe a bývalí komunisté v intermundiích

Autor spojený se švédským komunizačním časopisem riff-raff přichází s poměrně hlubokou marxiánskou kritikou žurnálu Dissident, jenž se od povstaleckého anarchismu posunul k alternativistické interpretaci komunizace coby „exodu z kapitalismu“, kterou opírá o zcela neadekvátní čtení Marxova Kapitálu a Grundrisse.

Endnotes: Co máme dělat?

Kolektiv angloamerického časopisu Endnotes upozorňuje na zásadní rozdíly, kterými se liší marxistický koncept komunizace od  konceptu postanarchistického, s nímž přišel Neviditelný výbor ve svých textech Vzpoura přichází a Apel (The Call).

Leon de Mattis: Úvahy o „Apelu“ Neviditelného výboru

Francouzský komunizátor spojený s mezinárodním časopisem Sic odhaluje trhliny v postanarchistické teorii Neviditelného výboru, které vedou k iluzi trhlin v kapitalismu, v nichž můžeme ihned realizovat komunizaci jako pozitivní alternativu.

Leon de Mattis: Komunistická opatření

Do kontrapunktu s alternativistickými vizemi komunizace stavíme text od téhož autora, který se v lednu 2014 objevil v druhém čísle časopisu Sic. Marxistické pojetí sociální revoluce jako komunizace je negativní: hovoří o tom, co má být zrušeno. Pojem „komunistické opatření“ však v sobě nese pozitivní prvek, který nám dovoluje přemýšlet o praktickém průběhu revolučního procesu.

 

Časopis ke stažení zde

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: