Rozhovor s anarchistou, který navštívil Luhansk
Na stránce Avtonomnoje Dějstvije vyšel krátký rozhovor s anarchistou ze Sociálního kroužku Záře (Socialnyj hurtok Zahrava) o tom, co se děje v Luhanské oblasti. Rozmlouvali s ním aktivisté anarchistické skupiny Narodnyj Nabat (Lidový alarm). Ačkoli je interview přespříliš krátké, zdá se potvrzovat sociální složení separatistických oddílů „lidové domobrany“, načrtnuté doněckým anarchistou, a rovněž maličko vrhá světlo na vztah horníků a jejich nedávných stávek v Krasnodonu a Krivom Rihu k antimajdanovském hnutí.
Ahoj, takže ty jsi navštívil Luhansko? Tak povídej!
Ano, včera jsem přijel. Celá oblast byla klidná – kromě Antracitu, kam přivezli donské kozáky. V samotném Luhansku jsem se dostal do tábora „domobranců“. Těsně před odjezdem jsme se s kamarádem vlastně dostali, tak říkajíc, do přestřelky. Kdosi vyprázdnil zásobník kalašnikova ve směru barikád. Nastal poprask, organizovanost žádná, všichni pobíhali s automaty sem a tam. Jak se potom ukázalo, střelba přišla z jejich vlastní strany a měla posílit bdělost. Na jednu stranu je celá ta situace směšná. Vedle štábu „domobranců“ – u obsazené budovy SBU – bylo 300 lidí, a to v neděli v 400tisícovém městě. Místní ty idioty nepodporují. Příznačné je, že veškerý proviant, konzervy atd., dovážejí z oblasti, protože Luhančané jim balíky potravin „ze solidarity“ prostě nenosí.
A kdo jsou domobranci v samotném Luhansku?
Domobranci to jsou mandelinky (kolorady – posměšný termín, kterým všemožní odpůrci Antimajdanu na jihovýchodě Ukrajiny označují proruské separatisty ozdobené svatojiřskými stuhami; poznámka překladatele). Tedy v Luhansku. Na druhou stranu se po oděských událostech začínají do domobrany hlásit od pohledu adekvátní lidé. A je jich docela dost. Přijíždějí chlapi z vesnic a hornických městeček, zformují jednotky a zase se rozjedou domů. Se zbraní jich přijíždí málo, těch jsem viděl jen pár. Kalašnikovy jsou ozbrojeni v zásadě jen ti, co jsou v budově SBU a na kontrolních stanovištích. Od pohledu narkomani a alkoholici. Spolužák mého bratra – narkoman a nezaměstnaný – taky sedí s automatem v SBU a doptává se „na osobní názory“. Na kontrolních stanovištích „domobrancům“ platí 700 hřiven za den.
A oni těch 700 hřiven jen tak přiznají?
O 700 hřivnách mi řekl jeden místní, který sice není „domobranec“, ale nabízeli mu, aby se přidal. Platí jen těm, kdo jsou na kontrolních stanovištích. Vysvětlují to tím, že po nich budou střílet jako po prvních. Ale jsou i takoví, co s automaty běhají zadarmo.
A odkud se berou ty peníze…
Peníze jsou nejspíš z Ruska. Vlastně v obci, kde žije můj soudruh, vedle Roveněk, je oddíl místních separatistů – místní honorace. Postavili si svoje kontrolní stanoviště a dostali vlastní automaty. Bojí se, že kyjevští jim zabaví jejich majetky.
Roveňky jsou legendární místo 😉 A viděl jsi ty, kteří to všechno řídí? Přeci ta tlupa narkomanů a kriminálníků nemůže fungovat sama od sebe.
Ty nejvyšší vládce jsem neviděl. Ale mezi ozbrojenými „domobranci“, což jsou hlavně marginálové, kriminálníci a narkomani, zřetelně vynikají veteráni a příslušníci místního „Berkutu“. To oni tvoří kostru bojových oddílů.
V Ruské federaci se hodně mluví o dělnících ze sedmi dolů, kteří na Luhansku vstoupili do řad domobrany.
Blbost. Horníci nejsou hlupáci. Vědí, že jestli je spolkne Ruská federace, bude s jejich doly amen. Proto si udržují neutralitu. Za to jsou na ně „domobranci“ strašně naštvaní. Vždyť donbaští horníci nebyli ani pro referendum a kašlou na všechny hovory o „lidové domobraně“, „obraně Donbasu“ atd. V řadách „domobrany“ jsou hlavně nezaměstnaní a kriminálníci. Proto musí z Ruska posílat kozácké oddíly, aby bránily osmimilionový region.
Pověz nám o povstalých hornících.
Mluvil jsem s kamarádem horníkem z Krasnodonu, který se účastnil stávek. Teď jim zvýšili plat minimálně o 35 %. Management se ze stávky tak podělal, že přislíbil vyplnit všechny požadavky, všech 17 bodů. Manažery obzvlášť poděsilo, že horníci kašlali na všechny politické agitátory. Kamarád vyprávěl, že párkrát přijela nějaká ženská z Luhansku a chtěla jim vykládat o tom, zač bojují „domobranci“ a proč obsadili SBU. Tak jí horníci sebrali mikrofon a vyhodili ji. Řekli jí, „my nebojujeme za referendum, ale za mzdu.“ Teď je klid. Horníci si zorganizovali stávkový výbor a dohlížejí na plnění podmínek příměří.
A na Donbase co? Co tamní horníci? Kdyby tam ještě někdo jel…
Možná, že se tam brzy vrátím. Vždyť v Luhansku včera vedle SBU rozdávali kalašnikovy každému, kdo předložil pas. Hold jsem odjel brzy.
Přátelé komunizace 