Anarchista z Doněcka: „V antimajdanovském hnutí nechceme vystupovat jako politická síla“

Protestní hnutí na kyjevském Majdanu se v ultralevicových kruzích dočkaly celkem široké reflexe. O antimajdanovském hnutí v Donbasu však relevantní informace prakticky chybí. Valerij Listěv z ruského anarchistického časopisu Avtonom proto uskutečnil rozhovor s doněckým anarchistou V. T. Výňatek z tohoto rozhovoru přinesla už ČSAF. Přestože rozhovor nepřináší zcela uspokojivý vhled do dění na jihovýchodě Ukrajiny, rozhodli jsme se uveřejnit ho celý, protože při současné absenci informací je každý střípek cenným příspěvkem do analytické mozaiky.

Jsou v Donbasu nějaké anarchistické skupiny?

Činnost anarchistů je na nízké úrovni, je jich málo. Proto i jejich vliv na politickou situaci není nikterak veliký. V Donbasu existují v několika městech – Doněcku, Avdějevce, Kramatorsku, Horlivce, Mariupoli, Jasinovaté – skupiny „neorganizovaných“ anarchistů. Každá čítá tak asi do desíti lidí. Je tu ještě Revoluční konfederace anarchosyndikalistů (RKAS), ale jejich poslední akcí byl pochod na 1. máje 2013. Činnost daných skupin je různorodá: od pořádání turnajů v malé kopané, koncertů, agitace (nálepky, graffiti) až po účast na obsazení DonOGA (budova Doněcké oblastní státní správy – pozn. Avtonom). Nejedná se ale o systematickou činnost, protože tyhle skupiny jsou spíš takové kamarádské spolky.

Co se u vás vlastně děje?

Události, které se odehrávají v našem regionu, je možné popsat jako gangstersko-policejní puč, zahalený do „lidového“ obalu. Celé silové křídlo představují bývalí a současní zaměstnanci MVD (ministerstva vnitra – pozn. VD), bývalí vojáci, výsadkáři, specialisté, a to za podpory drobných i velkých kriminálníků a nezaměstnaných marginálů. Nedá se říct, že je to povstání ruských nacionalistů, protože až do těchto událostí jejich síla a vliv sotva převyšovaly vliv našeho hnutí. O tom, kolik jich ve skutečnosti je, lze soudit podle „Ruského pochodu“, který se odehrál v listopadu 2013 v Doněcku, a ruští nacionalisté na něj maximálně mobilizovali. Jenže se objevili ve správný čas na správném místě a teď jsou politickým obalem otevřeně policejní Doněcké lidové republiky (DLR). Masovost antimajdanovského hnutí je podmíněna nemalou finanční a silovou podporou ze strany místních „podnikatelů“ a mocipánů. No a samozřejmě ukrajinských úřadů a občanů-nacionalistů, kteří se nechávají unést průběhem událostí, obrovskou informační válkou, která se vede v masmédiích a na sociálních sítích, nečinností policie, a hlavně obchodními zájmy různých skupin.

Je vůbec v antimajdanovském hnutí prostor pro libertinské vlivy?

Myslím, že spíš ne než ano. Byli jsme mockrát na barikádách, někteří soudruzi mají propustku do DonOGA a také trávili noc na barikádách, mluvili s lidmi a viděli celou situaci zevnitř. Účastnit se tohohle hnutí jako politická síla a dávat o sobě vědět nechceme, protože celé tohle hnutí je cizí nejen našemu přesvědčení, ale i samotné myšlence boje za práva a svobody. Proto veškerou práci děláme na úrovni osobních kontaktů, ale nějaké zvláštní výsledky to nepřináší, protože řadoví účastníci protestů, jejichž politická gramotnost je na hodně a hodně nízké úrovni, neanalyzují, co se kolem děje, opakují naučená hesla a pokřiky a vyprávějí si mezi sebou často zkreslené novinky nebo zjevné dezinformace. Nebo úplně šílené poplašné zvěsti o otrávené vodě v rezervoárech, o stovkách autobusů „Pravého sektoru“, co už jedou městem atd.

Do těchhle událostí byly v Donbasu jakékoli politické síly velmi slabé a základním faktorem utvářejícím politické názory jsou masmédia a různé politické show, které sleduje většina obyvatelstva. Mládež, která se účastní antimajdanovského hnutí, je většinou nezaměstnaná, z těch nejnižších společenských vrstev a často je ve stavu opojení alkoholem nebo něčím ještě silnějším. Svoji přítomnost vysvětlují tím, že jsou „proti fašistům“, „Za Donbas! Za Rusko!“, „proti banderovcům, židům a USA“. Argumenty, že plní rozkazy bývalých nebo současných policistů, na které by ještě před půl rokem byli sami ochotni „vytáhnout nůž“, nefungují. Jde to až ad absurdum: někteří jedinci „všech politických odstínů“ skandují, „Berkut! Berkut!“ No a jak jsem říkal, řadoví protestující mají zřetelný obchodní zájem na připojení k Rusku. Důchodci chtějí vysoké penze, ozbrojenci chtějí zůstat na svých místech a zvýšit si příjmy, nezaměstnaní chtějí pracovat v Rusku, podnikatelé chtějí bezcelní přístup na trhy zemí Společenství nezávislých států a plyn za vnitroruské ceny pro továrny a firmy. Těm jsou libertinské myšlenky cizí, uznávají myšlenky „síly a pořádku“, „aby bylo jako v Rusku.“

Teď je celé město na kontrolních stanovištích. Schází se tam opravdu pekelná sebranka. Těžko to nazvat jinak: bič-gopota (násilnická subkultura spojená s drobnou kriminalitou, kterou by snad šlo přirovnat ke gangům – pozn. VD), feťáci, alkáči a kriminálníci a šmejdi v maskách a se zbraněmi. Mně osobně zastavil chlap s rukou samý prsten a snažil se mi hrabat v přihrádce. Na otázku, „Copak, nařízení proti zlodějům ještě nevydali,“ sklopil zrak a omlouval se. Celkově je situace ve městě zvláštní: nejsou tu policajti, na silnicích nejsou dopraváci, patroly jsme ve městě už hodně dlouho neviděli. Podle bývalých spolupracovníků téměř všichni řadoví policajti svlékli uniformy a teď jsou na barikádách a kontrolních stanovištích. Lidi tak dnes žijí po paměti: chodí do práce, platí v obchodech a případy rabování jsou výjimečné, ale dojde-li k nějakým otřesům, pak začne opravdový tanec.

Proč policajti a kriminálníci vystupují na podporu DLR?

Už od 90. let byl Donbas formálně součástí Ukrajiny, ale všechna moc v regionu (SBU, MVD, soudy, prokuratury, oblastní a městské správy) byla v rukou určitého zločinecko-oligarchického uskupení a jména těch lidí všichni moc dobře znají. Po událostech na Majdanu se jejich úkolem stalo – nepřijít o pozice. Právě tady se koncentrují jejich základní aktiva. Nelze ani popírat tlak, který na ně vyvíjí Rusko: velmi vysoké procento průmyslové produkce našeho regionu se odváží přes přístav v Mariupoli, a protože Krym je teď součástí Ruska a Azovské moře se fakticky stalo vnitroruským mořem, mnoho prostoru pro manévrování nemají. To je jen jeden z mechanismů nátlaku, kterých je podle mne mnohem víc. Nesmíme zapomínat ani na zainteresovanost z hlediska zisku (jak jsem už říkal, zrušení cel, levný plyn, zakázky z Ruska). A u represivního aparátu je to prosté: činitelé se chtějí udržet ve svých křeslech, nižší ranky chtějí ruské platy.

Co dělá RKAS?

Členové RKAS se účastní DLR. Znám jednoho veterána dělnického hnutí, horníka. Ten člověk se skutečně mnoho let účastnil prakticky všech akcí a vystoupení dělníků a studentů, organizoval stávky v dolech, kde pracoval, za což ho nejednou propustili. Považuje se za anarchokomunistu. Je toho názoru, že v období, které je pro region tak složité, nemůže stát stranou a tak se spolu se svými spolupracovníky nalézá právě na barikádě č. 1 pod zdmi DonOGA. Je tam od samého začátku. Mají oddíl sebeobrany a říkají si „Dělnická fronta“. Vystupují za znárodnění výroby, dělnickou kontrolu a tak dále v podobném duchu. Chápou, že základ protestního hnutí tvoří stoupenci ruského impéria, ale vidí to tak, že jsou nuceni s nimi spolupracovat výlučně v boji proti kapitálu a oligarchii. Pak jsou ještě horníci s černým praporem, kteří si říkají „Lava“ (Porub – pozn. VD) a vystupují proti oligarchům, ale za Rusko. V rozhovorech s nimi se ukazuje, že on i další členové RKAS nás brání před imperialistickou agresí ze strany USA a Evropy spolu s těmi, kdo zaplnili Doněck a jsou za bratrství Slovanů v rámci jedné země – SSSR 2! Celkem vzato jsou názory mezi horníky různé, vše záleží na emocích. Jedni milují Ukrajinu, druzí chtějí do SSSR 2, třetí sní o Rusku nebo o životě v „Doněcké lidové republice“ a nemají sebemenší podezření, že vznikla pro ospravedlnění vstupu ruských tanků. Poslední události v našem regionu, neúspěšná protiteroristická operace, oběti z řad mírumilovného obyvatelstva a zejména pak události 2. května v Oděse, vyhrotily už beztak napjatou situaci a takzvaným „ozbrojencům“ se dostává stále větší podpory obyvatelstva, ale podstata a cíle projektu DLR jako takové se nemění.

Jak moc viditelně v protestech figurují ruští agenti?

Co se týče ruských agentů, nemohu poskytnout žádnou věrohodnou informaci, protože nikdo z nás nemá k takovým informacím přístup a opakovat tu, co se povídá, nemá smysl. Jestli tu nějací agenti skutečně jsou, pak svoji identitu veřejně neroztrubují.

Má „Dělnická fronta“ a „Lava“ nějakou perspektivu?

Zdá se, že žádnou velkou perspektivu nemají, nehledě na to, že formálně DLR řídí kolegiální orgán na způsob rady, v němž jsou zastoupena hnutí, která se účastnila vzniku DLR, a Dělnická fronta tam zastoupena je, ale jejich vliv na činnost a rozhodování DLR je zanedbatelný. Navíc nejsou v souladu s tím, co se děje a s rozhodnutími, která vedení DLR plánuje přijmout a v souvislosti s eskalací ozbrojeného střetu se do popředí dostávají příslušníci silového aparátu a ti mají svoje vlastní cíle. Členové „Dělnické fronty“ navíc s DLR spolupracují jen v otázce boje s oligarchy a všechno ostatní se snaží „přehlížet“. V „Dělnické frontě“ mají silný vliv určití poslanci Komunistické strany Ukrajiny a samozřejmě, že nic se neobejde bez velkoruské rétoriky.

Materiál by měl vyjít v připravovaném vydání časopisu „Avtonom“ č. 36.

Reklamy
Comments
One Response to “Anarchista z Doněcka: „V antimajdanovském hnutí nechceme vystupovat jako politická síla“”
  1. Bernard napsal:

    Ze své teorie, tedy zkušeností, ale i dosavadních schémat myšlení se snaží proletáři vyvodit z kontextu, tak jak jej chápou, událostí na Ukrajině jejich obsah a rekonstruovat tak obraz událostí navzdory tvrzením buržoazie. Přináším jednu interpretaci událostí na Ukrajině. Některá tvrzení však budou muset být ověřena, zda jsou věcně správná. Jedná se totiž o shrnutí jednoho rozhovoru přeloženého z cizího jazyka, takže je možné, že je někde chyba v překladu:
    V 80. letech 20. století byla Ukrajina nejvyspělejší zemí Sovětských republik okolo Ruska.
    Problém pro buržoazie pro konci Sovětského svazu byla orientace buržoazie a její kontakty pouze v drtivé většině do Ruska.
    V 90. letech byl v Rusku malý růst GDP a na Ukrajině jeho pokles a to šlo ruku v ruce s velkou nezaměstnaností. Narozdíl od Ukrajiny se však v Rusku podařilo lidem kolem Putina vyvlastnit některé oligarchy a koncentrovat ekonomickou i politickou moc, bohatnout na těžbě a prodeji nerostných surovin a s tímto kapitálem nakládat.
    Po krizi v 90. letech bylo nutné ustavit měnu, která však nebyla kryta zlatou rezervou.
    Janukovyč se dostal do čela státu během nízké míry růstu a GDP a všeobecné nespokojenosti.
    Průběh hnutí na Majdanu: 1) zpočátku přítomná i levice a odbory 2) agendu čím dál více určují liberálové 3) svůj vliv rozšiřuje krajní pravice
    Důvody hnutí na Majdanu: nespokojenost s životními podmínkami. Rétoriku nad tímto hnutím však vzápětí převzali politické strany.
    S novou vládou se však pozornost zaměřila jen na Krymskou krizi, na vojenské otázky.
    Pronájem v základny v Sevastopolu nebyl problém, za to získávala Ukrajina levně plyn, do příchodu EU a jí nakloněné nové vlády.
    Nezaměstnanost na Krymu není nijak vysoká, oficiálně 2%, reálná 8%, avšak jsou zde nízké mzdy obecně. Nyní po intervenci dosahuje Krymské GDP 17% z GDP v 90.letech. (?)
    Všechny tyto klíčové body jsou pro Rusko důležité v případě, že se Ukrajina přidá k západu.
    Jedna z hlavních postav Pravého sektoru uvedla, že nejsou dostatečně silní na převzetí významných postů ve státním aparátu, a proto se snaží infiltrovat převážně represivní složky. Krajní pravice je stále využívána liberály. I když se za přispění liberálů v rámci oživování národní mýtotvorby tisknou knihy o Banderovi, tak ani Bandera ani Petljura nejsou zakořeněni v myslích většiny obyčejných lidí a nejsou mezi nimi nijak významně populární. O Banderovi vychází knihy coby bojovníku za státní suverenitu Ukrajiny s důrazným odlišením se od fašismu.
    Východní část Ukrajiny je pro současnou vládu na Ukrajině mnohem důležitější. Většina Ukrajinského exportu se tvoří na východě Ukrajiny.
    Objevují se různé verze o tom, kdo jsou separatisté a ozbrojenci na východě: neoznačení ruští vojáci, část jednotek Berkut, Ruskem najatí násilníci, alkoholici a feťáci.
    Většina místních lidí na východě se aktivní nezapojuje, nechtějí se účastnit žádné strany konfliktu. Násilí je děláno hrstkou…
    Požár v domě odborů – není zcela jasné jak tato událost proběhla a vysvětlení může být manipulováno různými zájmovými silami.
    Současné dění na Ukrajině je v 90% hrou velkých hráčů a z 10% nějakou sebeorganizací místních zájmů.
    Podle průzkumů by mnoho obyčejných lidí podpořilo nějakou formu federalizace, ale nikoli odtržení východních částí Ukrajiny.
    Možné scénáře vývoje:
    1) federalizace – nereálná, protože různé federace by mohly mít různě výhodné podmínky s Ruskem, např. o cenách odebíraného plynu.
    2) Nezávislost Doněcka a Charkova – ukrajinský stát nemá na to pacifikovat současné nepokoje. Nezávislost však není možná bez podpory místních obyvatel. I když někteří jsou nepřátelští vůči nové ukrajinské vládě.
    3) Rozdrobení na nezávislé státy podle ekonomické a vojenské orientace.
    Současný konflikt může přeskočit do jiných států.
    Většinu účastníků protiválečné demonstrace v Rusku tvořili pacifisté. Hned po skončení protestů byla většina přítomných zatčena.
    Souhlas 80% ruské populace s Putinovou politikou na Ukrajině není jen výsledkem putinovského nacionalismu, ale i toho, že koncentrace politické a ekonomické moci byla doprovázena i mírným rozvojem ruského venkova, což vytvořilo alespoň iluzi rozvoje směrem k blahobytu.
    Ve Lvově přišla skupina žurnalistů s návrhem, že by se mělo v médiích alespoň jeden den v týdnu psát a mluvit rusky na důkaz toho, že ve Lvově nejsou proti Rusku zaujatí. Není však jasné zda to byla iniciativa žurnalistů nebo zda to bylo na objednávku Ruské strany.
    Vnímání Ruska na Ukrajině:
    V historii byla vrchní byrokracie na správu Ukrajiny vysílána z Ruska, a proto Rusové mohou být vnímáni částí lidí, jako ten kdo nad nimi vládl.
    Ukrajinský nacionalismus je však fragmentován. U části obyvatel je stále pociťována nostalgie po SSSR i pocit kulturní spřízněnosti s Ruskem.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: