Simon Clarke: Průvodce četbou „Kapitálu“ (V.)

Po menší přestávce jsme přelouskali stotřicetistránkovou třináctou kapitolu z Marxova Kapitálu, která se jmenuje „Stroje a velký průmysl“.

Kapitola třináctá

Proto se kapitola třináctá obrací k té nejrozvinutější formě kapitalistické výroby založené na stroji. Marx pojednává o vývoji strojů na základě manufakturní dělby práce (1. podkapitola). U strojů je kooperativní charakter práce včleněn do samotného pracovního nástroje, do stroje (381). Stroje umožňují rozšířit zaměstnávání žen a dětí (389), vynucují si prodlužování pracovního dne (397-403), vedou k intenzifikaci práce, která je nevyhnutelným důsledkem zkracování pracovního dne, neboť kapitalisté se snaží nacpat víc práce do kratší doby (což znovu plodí tlak na zkracování pracovního dne). (403-411)

Marx pak analyzuje vývoj společenských vztahů uvnitř továrny: nově se objevivší formu dělby práce, dekvalifikaci práce, nadvládu stroje nad člověkem, oddělení duševní práce od manuální, přísnou disciplínu (411-420), užívání stroje jako zbraně v boji kapitálu proti práci a dělníkovu iluzi, že je ho utiskuje stroj a ne kapitál (421-430). Pak následuje dlouhé pojednání o dopadu zavádění strojů na zaměstnanost: může vypuzovat dělníky z práce. Ačkoli větší akumulace vytváří víc pracovních míst, postavení dělníků se stává nestabilnějším, i když mohou sehnat nové zaměstnání: jednou práci mají, podruhé ne, mění povolání atd. Na důležitosti nabývají cyklické výkyvy (430-450). Nakonec se Marx dívá na širší dopad velkého průmyslu na společnost: na manufakturu, řemesla a domácký průmysl, které se proměňují – nejsou-li v konkurenci zlikvidovány – v reakci na stoupající poptávku průmyslu po jejich výrobcích, takže nabízejí ještě horší pracovní podmínky než průmysl samotný. Ve stručnosti se Marx dívá na dopad na výchovu (473-475) a rodinu (479-480) a na zemědělství.

Advertisements

Komentáře nejsou povoleny.

%d bloggers like this: