Simon Clarke: Průvodce četbou „Kapitálu“ (II.)
Po delší odmlce jsme si s přáteli opět našli čas na čtení Marxova Kapitálu. A jak jsme slíbili, přinášíme druhé pokračování Clarkova „průvodce“ tímto dílem. Tentokrát se jedná o kapitoly šest (Konstantní kapitál a variabilní kapitál) a sedm (Míra nadhodnoty).
Kapitola šestá
Tato kapitola nás seznamuje s důležitými pojmy konstantní a variabilní kapitál. Marx tvrdí, že hodnota výrobku sestává z hodnoty přidané dělníkem na jedné straně a z hodnoty přenesené z výrobních prostředků na výrobek na straně druhé. Toto rozdělení odpovídá dělení na abstraktní práci (vynaložení společensky nutné pracovní doby) a konkrétní práci (výroba specifického výrobku specifickým druhem práce). (s. 205-206) Strany 206-210 se touto otázkou zabývají podrobněji. Na straně 211 Marx zdůrazňuje, že hodnotu výrobních prostředků určuje práce nutná k jejich výrobě a tedy existuje už před pracovním procesem, jehož jsou tyto výrobní prostředky součástí. Ale nová hodnota vytvářená prací vzniká až v samotném tomto pracovním procesu. Nově přidaná hodnota může převyšovat hodnotu pracovní síly (tj. dělník může pracovat po větší počet hodin, než jaký je společensky nutný k výrobě jeho životních prostředků). (s. 213) Tento rozdíl mezi prací a výrobními prostředky (ve zhodnocovacím procesu připadají různým prvkům pracovního procesu odlišné úlohy) odpovídá rozdílným úlohám různých součástí kapitálu – výrobní prostředky a pracovní síla jsou odlišnými formami existence původního kapitálu. Takže konstantní kapitál je, „ta část kapitálu, která se přeměňuje ve výrobní prostředky,“ a, „nemění ve výrobním procesu velikost své hodnoty,“ zatímco variabilním kapitálem je, „ta část kapitálu, která byla přeměněna v pracovní sílu,“ a, „mění ve výrobním procesu svou hodnotu“ (s. 214). Nota bene pro Marxe kapitálem nejsou prostě jen výrobní prostředky. Kapitál je suma peněz (hodnot) zálohovaných ve výrobních prostředcích a pracovní síle. V tomto smyslu je tedy pracovní síla součástí kapitálu (a tak sdílí osud kapitálu, např. při bankrotu firmy). Nepleťte si rozdělení na konstantní a variabilní kapitál, které se vztahuje k odlišným úlohám ve zhodnocovacím procesu, s kapitály známými jako fixní a obíhající, kteréžto dělení se vztahuje k rozdílu mezi dlouhodobě upoutaným kapitálem (např. stroje) a tím, který má rychlý obrat (např. pracovní síla a suroviny). A pokud se stále ještě podivujete, proč jenom spotřeba pracovní síly vytváří novou hodnotu, tak v poslední instanci to jednoduše plyne z Marxem používané definice hodnoty: hodnota je vynaložením práce. Práce zhmotněná ve výrobních prostředcích byla již vynaložena, takže jejich hodnota je už předem dána. Kdežto pracovní síla má tu unikátní vlastnost, že při svém vynakládání vytváří hodnotu nanovo.
Kapitola sedmá
Tato kapitola přichází s pojmem míra nadhodnoty (stupeň vykořisťování). Ačkoli se zdá, že v procesu zhodnocování se zvětšil celý zálohovaný kapitál, ve skutečnosti roste jen jeho variabilní část (s. 216-218). Poměr nadhodnoty k celému zálohovanému kapitálu (míra zisku) je sice důležitý, ale Marx ho prozatím ponechává bokem (s. 218), aby definoval míru nadhodnoty, která je, „poměrem nadhodnoty k variabilnímu kapitálu“ (s. 219). Je to totéž jako poměr nadpráce (pracovní doba, kdy dělník pracuje za hranicí doby nutné k nahrazení hodnoty jeho pracovní síly) k nutné práci (pracovní doba strávená nahrazováním hodnoty pracovní síly, tj. počet hodin společensky nutný k výrobě životních prostředků). (s. 220-221) Takže nadhodnota jednoduše představuje část dělníkovy pracovní doby.
Strany 223-233 můžete přeskočit. Na stranách 223-224 jsou numerické příklady a na stranách 224-227 jiný způsob výpočtu poměru mezi nutnou prací a nadprací v poměrných částech výrobku. Strany 227-232 jsou polemikou proti teorii, že zisk vzniká až v poslední hodině práce, se kterou přišel Nassau Senior.
Přátelé komunizace 